Trendy 2011
18. června 2011 v 18:35
|
Mo'da a Trendy
V tomto období-čili v roce 2011 jsou považovány za trendy: Úzké kalhoty, Kostičkované nebo punkíkaté košile, Stylová tílka, Bavlněné svetříky a trička...a také nesmíme zpomenout na dopln'ky jako jsou: Sluneční brýle, Různé příjemné šály, šátky, a boty musí být ladící k tomu takže by to měly být např. boty na malinkém podpatku, sandály, conversky, apod..
Tady máte o tom menší předtstavu......


Jak začít?
16. června 2011 v 19:49 | Adla
|
Mo'da a Trendy
Myslím, že každý z nás by chtěl vypadat jako celebrita.Někdo určitě má svůj vzor jak by jednou třeba chtěl vypadat.Proto vám sem dávám různé foto a k tomu články..Máte možnost se tím inspirovat, změnit svůj vzhled, nikoliv měnit svou povahu.
Pokud chodíme do práce nebo do školy tak také nesmíme zapomenout na vzhled.Dělá to na zákazníky hlubší dojem ;)...Chtělo by to: Umyté vlasy a tělo..to je doufám jasné
Lehké nalíčení (pozor nejdeme na karneval)
Pohodlné hezké oblečení
Nalakované nehty ( přírodní barvy, nikoliv rudé!!)
Příjemná vůně a svěží dech je taky důležité ;)
Máj
15. června 2011 v 19:54 | Karel Hynek Mácha
|
Povinná četba
Karel Hynek Mácha: Máj
Lyricko-epická báseň, nejčastěji u nás vydávaná, ilustrovaná, recitovaná i zhudebňovaná. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie. Velikost díla tkví však jinde. Motto Máje - Dalekáť cesta má! marné volání! - je výkřikem touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody, výrazem pochyb o možnosti naplnit ideální představu života a lásky. Spletitý děj je nastíněn jen ve zkratce a v náznacích, jak tomu bývá u romantických byronských básnických povídek. I. zpěv působí na cit kontrastem. Okouzluje nás podmanivě melodické a barvité líčení májové přírody, která jako by celá ožívala láskou. I Jarmila čeká na svého Viléma. Marně. Zdrtí ji zpráva, že její milý, "strašný lesů pán", bude nazítří zbaven života. Zabil Jarmilina svůdce, netuše, že smrtí trestá vlastního otce. Z hořkou ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!" II. zpěv přináší Vilémovi úvahy v noci před popravou. Působivý je vstupní symbol hvězdy, řítící se vesmírem odnikud nikam. Vězeň vzrušeně vzpomíná na dětství, kdy ho otec vyhnal z domova na cestu zločinu. Svedl i Vilémovu milenku. Jeho syn - vykonavatel spravedlivé msty - má být sťat! Ty myšlenky provází pocit křivdy a vzdoru. A co je za prahem smrti? Vilém nevěří ve věčné bytí. Čeká jen "prázdno pouhé", "to smrtelný je mysli sen, toť, co se nic nazývá". I. intermezzo: Příroda a sbor duchů čekají nešťastníkův návrat do lůna matky země. III. zpěv otvírá barvité líčení jezerní májové krajiny, - připomene i velký básníkův talent výtvarný. A opět kontrast: rozkvetlá krása a rušné živo kolem - a smutný vězeň, který "to vše nyní opustiti měl". Vrcholný okamžik jeho loučení "se zemí krásnou, zemí milovanou" je tak jímavý, že verše zlidověly. II. intermezzo: Nářek Vilémových "druhů noční chvíle", kteří ztratily svého vůdce. IV. zpěv: Do děje vstupuje sám básník. Navštíví místo dávné lidské tragédie a nad mstitelovou lebkou se svěřuje, že příjem Vilémův a Jarmilin je jen jinotajným vyjádřením životního pocitu Máchova: "... hrdliččin zve ku lásce hlas: ,Hynku!´ - ,Viléme!!´ - ,Jarmilo!!!´" Mácha je v Máji objevitelem moderní básnické řeči jedinečnou fonetikou i mistrovstvím básnických obrazů, na které navázala až básnická moderna konce století.
Lyricko-epická báseň, nejčastěji u nás vydávaná, ilustrovaná, recitovaná i zhudebňovaná. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie. Velikost díla tkví však jinde. Motto Máje - Dalekáť cesta má! marné volání! - je výkřikem touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody, výrazem pochyb o možnosti naplnit ideální představu života a lásky. Spletitý děj je nastíněn jen ve zkratce a v náznacích, jak tomu bývá u romantických byronských básnických povídek. I. zpěv působí na cit kontrastem. Okouzluje nás podmanivě melodické a barvité líčení májové přírody, která jako by celá ožívala láskou. I Jarmila čeká na svého Viléma. Marně. Zdrtí ji zpráva, že její milý, "strašný lesů pán", bude nazítří zbaven života. Zabil Jarmilina svůdce, netuše, že smrtí trestá vlastního otce. Z hořkou ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!" II. zpěv přináší Vilémovi úvahy v noci před popravou. Působivý je vstupní symbol hvězdy, řítící se vesmírem odnikud nikam. Vězeň vzrušeně vzpomíná na dětství, kdy ho otec vyhnal z domova na cestu zločinu. Svedl i Vilémovu milenku. Jeho syn - vykonavatel spravedlivé msty - má být sťat! Ty myšlenky provází pocit křivdy a vzdoru. A co je za prahem smrti? Vilém nevěří ve věčné bytí. Čeká jen "prázdno pouhé", "to smrtelný je mysli sen, toť, co se nic nazývá". I. intermezzo: Příroda a sbor duchů čekají nešťastníkův návrat do lůna matky země. III. zpěv otvírá barvité líčení jezerní májové krajiny, - připomene i velký básníkův talent výtvarný. A opět kontrast: rozkvetlá krása a rušné živo kolem - a smutný vězeň, který "to vše nyní opustiti měl". Vrcholný okamžik jeho loučení "se zemí krásnou, zemí milovanou" je tak jímavý, že verše zlidověly. II. intermezzo: Nářek Vilémových "druhů noční chvíle", kteří ztratily svého vůdce. IV. zpěv: Do děje vstupuje sám básník. Navštíví místo dávné lidské tragédie a nad mstitelovou lebkou se svěřuje, že příjem Vilémův a Jarmilin je jen jinotajným vyjádřením životního pocitu Máchova: "... hrdliččin zve ku lásce hlas: ,Hynku!´ - ,Viléme!!´ - ,Jarmilo!!!´" Mácha je v Máji objevitelem moderní básnické řeči jedinečnou fonetikou i mistrovstvím básnických obrazů, na které navázala až básnická moderna konce století.
Kytice
15. června 2011 v 19:49 | Karel Jaromír Erben
|
Povinná četba
Kytice
Karel Jaromír Erben
(v Praze, 1992, Mladá fronta)
Karel Jaromír Erben
(v Praze, 1992, Mladá fronta)
Kytice čerpá z motivů lidových pověstí, pohádek, legend a písní.
Úvodní báseň Kytice vypráví o smrti matky, které se zželelo dětí a svou duši vdechla do kvítku mateřídoušky. Cyklus balad zahajuje Poklad. Matka musí volit mezi pokladem a dítětem a napodruhé se rozhodne správně - pro dítě. Motivem básně Svatební košile je pověst, že si milý o půlnoci přijde pro svou milou a odvede ji k sobě do hrobu. Cestou milá zahodila modlicí knížky, růženec i křížek a nechala si pouze dvě košile. Myslela však stále na Boha, a tak byla v umrlčí komoře ušetřena smrti. V krátké baladě Polednice matka straší dítě polednicí, ta vskutku přijde a matka omdlí, přitom dítě zadusí. Zlatý kolovrat je pohádkou o zlu a dobru. Macecha zabije Dorničku, nevlastní dceru, a vlastní dcera se stane královnou. Král vbrzku odjíždí do boje. Zatím lesní stařeček vymění královně zlatý kolovrat, přeslici a kužel za části těla Dorničky a živou vodou ji obživne. Po návratu z boje uslyší král příst zlatý kolovrat o zločinu macechy a její dcery, nechá je zahubit vlky a vezme si za ženu Dorničku. Štědrý den (další báseň) vypráví o tom, jak Marie a Hana zkoumaly v rybníce svou budoucnost. Předpověď se vyplnila, Hana se vdala a Marie umřela. V baladě Holoubek spáchá žena sebevraždu, protože neunese výčitky svědomí, že zabila manžela jedem. Podruhé se vdala, ale holoubek nad hrobem jí její zločin připomenul. V legendě Záhořovo lože jde poutník vstříc svému osudu. Jeho otec ho kvůli majetku upsal ďáblu. Potká obra (Lesní muž). Ten ho nezavraždí jako ostatní, ale musí mu slíbit, pokud se z pekla dostane, že mu vše povypráví. Docílil vrácení otcova úpisu teprve tehdy, když ďáblovi pohrozil Záhořovým ložem. Obr se též jmenuje Záhoř, zalekne se božího hněvu a 90 let prosí o odpuštění. Z obrova kyje vyrostla jabloň, jež nese zlaté jablka. Z poutníka se stal biskup. Když Záhoř promluvil k jinochovi, který biskupa doprovázel, tak biskup poznal, že Bůh jeho i Záhoře povolal k sobě. Proměnili se ve dvě holubice. Další balada nese název Vodník. Vypráví o tom, jak si vodník šil boty a šaty na svou svatbu. Matka po zlém snu nechtěla pustit dceru k jezeru, ale ta neposlechla a vodník se jí zmocnil. Měla s ním chlapečka, ale nebyla šťastná. Vymohla si návštěvu matky. Ta ji nechce pustit zpátky a vodník se pomstí tím, že položí rozseknutého chlapečka před dveře. V baladě Vrba žije žena pouze ve dne, v noci jako by byla mrtvá, protože duši má v bílé vrbě. Proto manžel vrbu setne, zároveň však jeho žena zemře. Mrtvá vrba mu šeptá, aby z jejího dřeva dal sirotkovi udělat kolébku a později píšťalku, kterou se bude matka s dítětem domlouvat. V baladě Lilie se panna po smrti promění v lilii. Pouze v noci je z ní zase dívka. To objeví pán, vezme si ji za ženu a mají spolu dítě. Musí však žít v komnatě bez slunečního světla. Když pán odjede do boje, jeho matka nechá komnatu pobořit a žena i s dítětem na světle zahynou. V baladě Dceřina kletba se chce dívka oběsit, protože zabila své nevlastní děťátko. Obviňuje svého milence i svou matku, že ji neohlídali. Báseň Věštkyně, která knihu uzavírá, vypráví rozličná proroctví, např. O Přemyslu Oráči, Libuši, Bruncvíkovi a dalších známých mytických i skutečných osobnostech.
Úvodní báseň Kytice vypráví o smrti matky, které se zželelo dětí a svou duši vdechla do kvítku mateřídoušky. Cyklus balad zahajuje Poklad. Matka musí volit mezi pokladem a dítětem a napodruhé se rozhodne správně - pro dítě. Motivem básně Svatební košile je pověst, že si milý o půlnoci přijde pro svou milou a odvede ji k sobě do hrobu. Cestou milá zahodila modlicí knížky, růženec i křížek a nechala si pouze dvě košile. Myslela však stále na Boha, a tak byla v umrlčí komoře ušetřena smrti. V krátké baladě Polednice matka straší dítě polednicí, ta vskutku přijde a matka omdlí, přitom dítě zadusí. Zlatý kolovrat je pohádkou o zlu a dobru. Macecha zabije Dorničku, nevlastní dceru, a vlastní dcera se stane královnou. Král vbrzku odjíždí do boje. Zatím lesní stařeček vymění královně zlatý kolovrat, přeslici a kužel za části těla Dorničky a živou vodou ji obživne. Po návratu z boje uslyší král příst zlatý kolovrat o zločinu macechy a její dcery, nechá je zahubit vlky a vezme si za ženu Dorničku. Štědrý den (další báseň) vypráví o tom, jak Marie a Hana zkoumaly v rybníce svou budoucnost. Předpověď se vyplnila, Hana se vdala a Marie umřela. V baladě Holoubek spáchá žena sebevraždu, protože neunese výčitky svědomí, že zabila manžela jedem. Podruhé se vdala, ale holoubek nad hrobem jí její zločin připomenul. V legendě Záhořovo lože jde poutník vstříc svému osudu. Jeho otec ho kvůli majetku upsal ďáblu. Potká obra (Lesní muž). Ten ho nezavraždí jako ostatní, ale musí mu slíbit, pokud se z pekla dostane, že mu vše povypráví. Docílil vrácení otcova úpisu teprve tehdy, když ďáblovi pohrozil Záhořovým ložem. Obr se též jmenuje Záhoř, zalekne se božího hněvu a 90 let prosí o odpuštění. Z obrova kyje vyrostla jabloň, jež nese zlaté jablka. Z poutníka se stal biskup. Když Záhoř promluvil k jinochovi, který biskupa doprovázel, tak biskup poznal, že Bůh jeho i Záhoře povolal k sobě. Proměnili se ve dvě holubice. Další balada nese název Vodník. Vypráví o tom, jak si vodník šil boty a šaty na svou svatbu. Matka po zlém snu nechtěla pustit dceru k jezeru, ale ta neposlechla a vodník se jí zmocnil. Měla s ním chlapečka, ale nebyla šťastná. Vymohla si návštěvu matky. Ta ji nechce pustit zpátky a vodník se pomstí tím, že položí rozseknutého chlapečka před dveře. V baladě Vrba žije žena pouze ve dne, v noci jako by byla mrtvá, protože duši má v bílé vrbě. Proto manžel vrbu setne, zároveň však jeho žena zemře. Mrtvá vrba mu šeptá, aby z jejího dřeva dal sirotkovi udělat kolébku a později píšťalku, kterou se bude matka s dítětem domlouvat. V baladě Lilie se panna po smrti promění v lilii. Pouze v noci je z ní zase dívka. To objeví pán, vezme si ji za ženu a mají spolu dítě. Musí však žít v komnatě bez slunečního světla. Když pán odjede do boje, jeho matka nechá komnatu pobořit a žena i s dítětem na světle zahynou. V baladě Dceřina kletba se chce dívka oběsit, protože zabila své nevlastní děťátko. Obviňuje svého milence i svou matku, že ji neohlídali. Báseň Věštkyně, která knihu uzavírá, vypráví rozličná proroctví, např. O Přemyslu Oráči, Libuši, Bruncvíkovi a dalších známých mytických i skutečných osobnostech.
Related posts:
My děti ze stanice Zoo
15. června 2011 v 19:45 | Christiane F.
|
Povinná četba
Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dvery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě. Překlad: Zuzana Soukupová